Mehr zum Buch
Vedle jiných spisů zůstávají z díla J. Johna (1882-1952) jako trvalé hodnoty především jeho "Večery na slamníku", dílo realisticky pravdivé, zobrazující typické lidi v širokých společen. souvislostech. John píše své váleč. prózy tak, že chce dokumentárně přepisovat život nejprostších vojáků, chce přímo fotografovat jejich osudy, při čemž své postavy podává nejprostším příběhem a dialogem. V posl. próze se zpovídá, jak dospěl k tomuto kolektivnímu vidění lidského světa, jak se učil za války žít s lidmi, ztrácet uprostřed nich své já a zapomínat na sebe, žít jejich smíchem, nářky, sténáním i prokletím, pozorovat je ve všech okolnostech - a jak teprve tehdy našel sebe. Bez apokalyptických obrazů války a proklínání její mravní spouště podává soud nad válečnou dobou, třeba jej nevyjadřuje deklarativně, nýbrž osudem takového Honzy, Zlatíčka nebo anonymního vypravovatele "Dvanácti apoštolů". Poněvadž nazírá svět perspektivou člověka z lidu, nacházíme tu často přímo třídní vidění světa, v němž člověk z lidu stojí proti pánům oficírům a bohatcům a má vždy pravdu
Buchkauf
Večery na slamníku, Jaromír John
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 1953
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Hardcover),
- Buchzustand
- Beschädigt
- Preis
- 2,88 €inkl. MwSt.
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Večery na slamníku
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Jaromír John
- Erscheinungsdatum
- 1953
- Einband
- Hardcover
- Reihe
- Schlagwörter
- Belletristik, Historisches Thema, Wahre Geschichten, Tschechische Literatur, Kurzgeschichten, Kriegsliteratur, Meinungsjournalismus, Literarische Fiktion, Erster Weltkrieg (1914–1918), Tschechische Kurzgeschichten, Tschechische Soldaten im Ersten Weltkrieg
- Bewertung
- 3,35 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Vedle jiných spisů zůstávají z díla J. Johna (1882-1952) jako trvalé hodnoty především jeho "Večery na slamníku", dílo realisticky pravdivé, zobrazující typické lidi v širokých společen. souvislostech. John píše své váleč. prózy tak, že chce dokumentárně přepisovat život nejprostších vojáků, chce přímo fotografovat jejich osudy, při čemž své postavy podává nejprostším příběhem a dialogem. V posl. próze se zpovídá, jak dospěl k tomuto kolektivnímu vidění lidského světa, jak se učil za války žít s lidmi, ztrácet uprostřed nich své já a zapomínat na sebe, žít jejich smíchem, nářky, sténáním i prokletím, pozorovat je ve všech okolnostech - a jak teprve tehdy našel sebe. Bez apokalyptických obrazů války a proklínání její mravní spouště podává soud nad válečnou dobou, třeba jej nevyjadřuje deklarativně, nýbrž osudem takového Honzy, Zlatíčka nebo anonymního vypravovatele "Dvanácti apoštolů". Poněvadž nazírá svět perspektivou člověka z lidu, nacházíme tu často přímo třídní vidění světa, v němž člověk z lidu stojí proti pánům oficírům a bohatcům a má vždy pravdu