Čekal jsem, že se dozvím něco víc ze života Heleny Fischerové, jejíž vzpomínky jsem nedávno četl. Vypadá to, že sama autorka chtěla objevit něco nového, a jediné co našla, byly dopisy přítelkyni, okolo kterých staví zbytek knihy. Což je nakonec celkem nuda, nic převratného. Trochu úvah, osobních vzpomínek a poznámek k současné situace v Rusku. Zdá se mi, že právě to poslední je jediné, co jí vyhrálo Magnesia Litera 2024.
Wir senden dir das abgebildete Buch
Parameter
- 264 Seiten
- 10 Lesestunden
Mehr zum Buch
Hella je literární prvotinou rusistky Aleny Machoninové. Její titul odkazuje na vlastní tematický základ prózy-eseje, a tím jsou osudy Helly, resp. Heleny Frischerové – české Židovky, která byla předobrazem postavy Ri z románu Jiřího Weila Moskva-hranice. Původně se mělo za to, že Hella byla společně se svým manželem popravena za stalinského Velkého teroru. Před několika lety se však ukázalo, že Hella strávila deset let v Gulagu na severu Ruska a po propuštění žila v Moskvě až do své smrti v roce 1984. V roce 2017 dokonce vyšly její lágrové vzpomínky v českém překladu. Machoninová se snaží rekonstruovat její osudy i vnitřní život na základě všech dostupných faktů včetně Helliny korespondence. Činí tak ale svébytnou prozaickou formou, která reflektuje širší souvislosti, minulost i současnost Ruska, vztah literatury a reality, jakož i svou vlastní cestu k osobnosti Helly Frischerové. Propracovaná, umělecky pravdivá a hluboce prožitá próza je zároveň knihou o návratech, či jejich nemožnosti, o domově a nostalgii, o literatuře a překladu.
Vyhrála Magnesiu Literu, ale mě nebavila, nic se v ní nedělo, byla strašně pomalá, autorka se v promluvách často opakovala. Zajímavá je po jazykové stránce a asi i jako sociologický výzkum ruských reálií, ale nic pro mě.