Muriel vrtá mrtvou hlavu

... V třetí části knihy je pomyslné jádro knihy. Zde František Dryje opouští propracovanost kratších básní první části i osobní, jímavou notu části druhé a pouští se tam, kam se pustili před nim Karel Šebek, ale i Ivan Diviš či Jan Zábrana: „povoluje“ si výrazovou volnost, prostořekost, tvarovou svobodu, není a nechce byt pečlivým architektem básně, ale médiem, skrze něž prochází strhující proud textu. Zde nalezneme i silné aspekty společenské. Jan Šulc Muriel Muriel vrtá mrtvou hlavu netuším, proč to dělá když ani nevím, kdo je Muriel dle jména nejspíš žena, nevím, jak vypadá, nestará řekl bych dvacet řičet, víc už ne je nahá nebo MENE TEKEL? havran mi říká, že anebo nahá, nebo oblečená v haleně bílé s širokými rukávy vlasy jí padají do čela, jež mlčky sklání nad prací, mrtvou hlavu, aj dozajista mužskou složenu pod rukama na stole zdvižený loket, vrtá nebozezem poměrně velkým tesařským nebo carským už jsem to názvosloví nějak zapomněl no ale, kurva, kdo je Muriel? budu se muset vrátit do lesa v lese je všechno nebo skoro NENÍ Po ránu trhám patu z trnu celý den trnu není-li to smrt když sukni vyhrne, tak není!