Architektonická činnost ateliéru Fellner & Helmer v českých zemích
Autoren
Parameter
Mehr zum Buch
Architekti Ferdinand Fellner a Herman Helmer se narodili ve 40. letech 19. století, podobně jako Josef Schulz, Antonín Wiehl, Jan Zeyer či Jan Wejrych. Jejich hlavní tvůrčí období spadá do konce vrcholného a počátku pozdního historismu, eklekticky kombinujícího neorenesanční a neobarokní motivy. Stylový vývoj sledovali nejen prostřednictvím odborných časopisů, ale význam mělo i působení Fellnera nejml. v ateliéru u Victora Horty. Charakter jejich vzdělání předurčil spíše praktický přístup ke stavitelství. Proto jejich dílo nelze srovnávat s vrstevníky – akademicky vzdělanými architekty, kteří často znali italské renesanční památky z autopsie. Oba architekti se ani nepovažovali za vyloženě tvůrčí v uměleckém slova smyslu, jejich nátuře byla bližší technická stránka stavby, než výrazná umělecká invence. Fellner s Helmerem se mohou kromě hojnosti produkce pyšnit také stálým důrazem kladeným na rychlé a ekonomické vyřešení konstrukčních a provozních otázek staveb, a přestože jejich technické vybavení bylo již překonáno, doposud stojící stavby jsou stále důstojnými dominantami našich měst i po více než sto letech.
Buchkauf
Architektonická činnost ateliéru Fellner & Helmer v českých zemích, Dana Linhartová
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2017
Lieferung
Zahlungsmethoden
Deine Änderungsvorschläge
- Titel
- Architektonická činnost ateliéru Fellner & Helmer v českých zemích
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Dana Linhartová
- Verlag
- Národní památkový ústav
- Erscheinungsdatum
- 2017
- ISBN10
- 8086516903
- ISBN13
- 9788086516905
- Kategorie
- Architektur & Städtebau, Bauwerke des Mittelalters
- Beschreibung
- Architekti Ferdinand Fellner a Herman Helmer se narodili ve 40. letech 19. století, podobně jako Josef Schulz, Antonín Wiehl, Jan Zeyer či Jan Wejrych. Jejich hlavní tvůrčí období spadá do konce vrcholného a počátku pozdního historismu, eklekticky kombinujícího neorenesanční a neobarokní motivy. Stylový vývoj sledovali nejen prostřednictvím odborných časopisů, ale význam mělo i působení Fellnera nejml. v ateliéru u Victora Horty. Charakter jejich vzdělání předurčil spíše praktický přístup ke stavitelství. Proto jejich dílo nelze srovnávat s vrstevníky – akademicky vzdělanými architekty, kteří často znali italské renesanční památky z autopsie. Oba architekti se ani nepovažovali za vyloženě tvůrčí v uměleckém slova smyslu, jejich nátuře byla bližší technická stránka stavby, než výrazná umělecká invence. Fellner s Helmerem se mohou kromě hojnosti produkce pyšnit také stálým důrazem kladeným na rychlé a ekonomické vyřešení konstrukčních a provozních otázek staveb, a přestože jejich technické vybavení bylo již překonáno, doposud stojící stavby jsou stále důstojnými dominantami našich měst i po více než sto letech.