Bohumil Ryba Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Hranice pravdy stojí na pomezí mezi historií a fikcí. Autor v ní pojednává o dramatickém Husově procesu v Kostnici v letech 1414-1415. Její sepsání bylo podmíněno dobovou společenskou situací, kdy na své hranice pravdy dobrovolně vstoupili studenti Jan Palach a Jan Zajíc, které v dubnu téhož roku následoval jihlavský nástrojař Evžen Plocek. Šmahel svoji primárně historickou studii, založenou na dobových pramenech, jež z Husova zápasu činí příběh plný zvratů, osobního nepřátelství i boje za pravdu, zároveň pojímal jako mentonto pro současníky, jako poučení z minulosti pro přítomnost a budoucnost. Hranice pravdy je psána formou jakési reportáže, v níž Jan Hus vystupuje jako hrdina, jenž nepodlehl tlakům kostnických otců a jenž svoji pravdu hájit na kacířeské hranici. Knihu doprovázejí Husovy listy z Kostnice v úpravě Bohumila Ryby (1900-1980).

Spis Václava Payera z Lokte z roku 1522 je první tištěný vědecký spis o Karlových Varech a tamní léčbě. Vychází nyní poprvé v českém překladu B. Ryby.

Spis Václava Payera z Lokte z roku 1522 je první tištěný vědecký spis o Karlových Varech a tamní léčbě. Vychází nyní poprvé v českém překladu B. Ryby.

"Hoc incendium e turre Maecentiana prospectans laetusque flammae, ut aiebat, pulchritudine 'Halosin Ilii' in illo suo scaenico habitu decantauit." "Diesem Brand schaute Nero vom Turm des Maecenaspalastes herab zu. In freudiger Begeisterung über die Schönheit des Feuerscheins - so drückte er sich aus - trug er in seinem üblichen Theaterkostüm eine Gesangsszene über die Eroberung Trojas vor."

Seneca pěstoval skoro všechny slovesné druhy: epigram, tragédii, satiru, řečnictví, dopis, prózu historickou a filosofickou. Jako skladatel tragédií měl významný vliv i na novověkou dramatickou tvorbu. Proslul především svou sbírkou sto dvaceti čtyř dopisů adresovaných příteli Luciliu Iuniorovi, určených však veřejnosti. V těchto dopisech vysvětluje své morální a etické zásady. Toto dílo bývá považováno za jeho nejlepší dílo.

Z rukopisů, starých tisků a nápisných nálezů k vydání připravil a úvodem i poznámkami doprovodil Bohumil Ryba. Předmluvu napsal František Graus. Betlemské texty jsou ony texty, jimiž Mistr Jan Hus a Jakoubek ze Stříbra dali popsati zdi Betlemské kaple a jejichž zlomky byly objeveny při stavebním průzkumu kaple 1919/20 a zvláště pak 1948/50. Nápisy a jich původ rozluštil právě prof. Ryba, podávající nyní kritická vydání textů, k nimž kromě traktátu Husova a dvou traktátů Jakoubkových v latině patří i staročeské znění Desatera a Věřím v Boha. Tím, že k Husově latinské verzi je připojena i verze česká a že texty Jakoubkovy jsou opatřeny paralelním překladem českým, resp. novočeským, je kritická edice přístupna i čtenářům neodborníkům.

Výbor z univerzitních projevů Mistra Jana Husa. Sestavili Evžen Stein a Bohumil Ryba.

Promluvy na Universitě Karlově z let 1386 a 1393.

Dialogus Jana z Rabštejna patří k nejvýznamnějším dílům českého latinsky psaného humanismu. Tuto výsadu si zasloužil jednak autorovou vzdělaností a dokonalostí formy, jednak lidskostí a mírností obsahu. Ne nadarmo Rabštejna nazval historik František Šmahel „osvícencem před osvícenci."Dialog dvou světských a dvou duchovních šlechticů se zabývá stavem Čech po křížové výpravě, již vedl jeden z účastníků proti husitům. Odpor Rabštejna, jenž tu sám vystupuje, proti zbytečné a kruté válce a proti utrpení lidu ho řadí k obci humanistů a pacifistů. Autor navrhuje jiné řešení kacířského problému (král Jiří by se měl za konsolidaci země zaručit zástavou či rukojmími) nebo toleranci v zájmu vlasti. Dílo mu formu epištoly (dopisu) příteli Rabštejnovu příteli a učiteli – italskému právníku Grassimu. V dialogu užívá učený humanista řečnické figury a hojně cituje klasiky. Dialog končí jeho modlitbou a odevzdáním se do vůle boží.

Dialogus Jana z Rabštejna patří k nejvýznamnějším dílům českého latinsky psaného humanismu. Tuto výsadu si zasloužil jednak autorovou vzdělaností a dokonalostí formy, jednak lidskostí a mírností obsahu. Ne nadarmo Rabštejna nazval historik František Šmahel „osvícencem před osvícenci."Dialog dvou světských a dvou duchovních šlechticů se zabývá stavem Čech po křížové výpravě, již vedl jeden z účastníků proti husitům. Odpor Rabštejna, jenž tu sám vystupuje, proti zbytečné a kruté válce a proti utrpení lidu ho řadí k obci humanistů a pacifistů. Autor navrhuje jiné řešení kacířského problému (král Jiří by se měl za konsolidaci země zaručit zástavou či rukojmími) nebo toleranci v zájmu vlasti. Dílo mu formu epištoly (dopisu) příteli Rabštejnovu příteli a učiteli – italskému právníku Grassimu. V dialogu užívá učený humanista řečnické figury a hojně cituje klasiky. Dialog končí jeho modlitbou a odevzdáním se do vůle boží.

Spis Pavla Stránského O státě českém, který byl v původní latinské verzi poprvé vydán roku 1634 v nizozemském Leydenu, lze mimo jiné chápat jako velice zdařilý pokus o popis politického systému předbělohorského státu. Dualismus moci krále a stavů, základní prvek faktické ústavy stavovské monarchie, je v tomto díle vylíčen v řadě svých podob. Nabízí se tedy možnost využít Stránského textu k hlubšímu pochopení této problematiky.

Obsahuje přítisk Ukázky z římské odborné literatury (Bohumil Ryba, 20 stran).

Obsahuje přítisk Ukázky z římské odborné literatury (Bohumil Ryba, 20 stran).

Dr. Otakar Jiráni, ř. profesor Karlovy University Dr. Bohumil Ryba, s. docent Karlovy University: Latinská mluvnice pro střední školy, I. díl, učebnice No. 211.