Miroslav Stoniš Reihenfolge der Bücher

Miroslav Stoniš, ostravský spisovatel a dramatik, autor více než dvaceti románů a sedmi divadelních her, přichází s novou formou zpracování historických mýtů a bájí. Jeho příběhy propojují realitu, čas a imaginaci, obohacené o lásku, ironii a sebeironii. Autor nahlíží na staré báje prizmatem současného člověka, který často do příběhů aktivně vstupuje. V jeho románovém triptychu se s posměchem a pochopením odhalují historické osobnosti a jejich ctnosti. Spojuje je snaha zkoumat, jak by se příběhy odehrály, kdyby jejich aktéři byli dnešními lidmi. Hrdinové jednají podle současných zvyklostí, což aktualizuje příběhy a staví nás před zrcadlo historické pravdy. Čtivost, akce, ironie a humor jsou klíčovými atributy Stonišovy tvorby, která se zaměřuje na láskou modifikovaný vztah muže a ženy. V "Devatero modlitbách k Pallas Athéně" je klasický příběh o Ikarovi převyprávěn netradičně, přičemž se osvětlují okolnosti, proč je Ikaros zapamatován více než jeho otec Daidalos. "Krásná nevěrnice Noéma" zkoumá starověké reálie očima současného člověka, zatímco Stoniš přináší nečekaná odhalení o Odysseovi a Homérovi. Všechny příběhy jsou podány s ironií, humorem a lyrickým kouzlem, přičemž autor inovuje literární tradice.

Román Miroslava Stoniše je apoteózou lásky, té první, neopakovatelné, která podle vypravěče znamená „ztrátu země pod nohama a cestu do nebe ve stavu beztíže“, stavu, kdy v člověku přesto občas „skučí a sténá vichr tesknice“. Jeho idylický vztah s nevinnou, půvabnou Rozárkou jen občas narušuje žárlivost a smutek nad nenaplněnou chlapeckou touhou a cudností jeho mladičké milé. Pozadí jejich křehké romance tvoří impresionisticky načrtnutá líbezná jesenická krajina, ať prozářená sluncem či zkrápěná deštěm, působivá svou rozechvělou atmosférou a lyrickými obrazy. Láska, která nakonec nebyla na celý život, ve vypravěči přetrvává jako krásná bolest, přestože po rozchodu naváže další vztahy včetně manželství. Z kouzla své ztracené milé, s níž rozpráví ve snových, imaginativních pasážích a která se v jeho vzpomínkách stává jakýmsi prototypem čistoty, něhy a poe­zie, se nevymaní ani ve stáří. Vypravěčovo líčení je však zároveň konfrontováno s jeho deníky a dopisy, nalezenými po čtyřiapadesáti letech, které jeho paměť zpochybňují a nabízejí dvě odlišné „minulosti“. Nostalgické vzpomínky na mládí a melancholie nad jeho uplynutím ho zavedou do míst, kde kdysi jako gymnazista prožil šťastné chvíle se svou prázdninovou láskou. Až tady si uvědomí, že jeho milá je nenávratným přeludem a že čas nelze vrátit.

Humoristicky laděný román zachycuje příběh lásky mladého moravského kněze a osmnáctileté dívky, jež vyústí ve zběhnutí preláta z katolické církve... Hlavním tématem je sice morální poklesek katolíka, ale autor říká: "Není to ani pro církev, ani proti církvi. Je to román o lásce, která skončila bledě." Kniha, jež by se dala charakterizovat jako čeští Ptáci v trní, je psaná v poněkud absurdním duchu - jak se praví v posudku poroty: "...autor se v lyrizovaném, básnivém vyprávění místy vědomě po-hybuje na hranici nonsensu". Váz., 240 stran, 12,5 x 20 cm

Tatínek, maminka, babička a hlavně Marek a Honzík bydlí v malém domě v malém městě a žijí si jako v pohádce. Kamarádí se se sněhulákem panem Vločkou, vodníkovi Vodičkovi kupují zmrzlinu, a když tráví léto v chalupě u lesa, navštíví je princ Bajaja. Je to pohodové čtení o malých předškolácích a šťastné rodině v průběhu jednoho roku.

Literární hříčka ostravského prozaika, dramatika a publicisty má výrazné rysy postmoderní prózy. V mozaice fantazie a reality uvádí vypravěč své moravskoslezské přátele z literárních kruhů do rafinovaných dobrodružství a sám prožívá ve své sebeironické hře na příběh řadu kontaktů s nadpřirozenými bytostmi. Fantazijní historií polosnové současnosti se pak prolíná cyklus textů z roku 1958, z doby autorova mládí. Celek by měl poskytnout čtenáři potěšení z ironie, laskavosti a fantazie.

Veselé, vtipné vyprávění o Prokůpkovi a pravěkém brontosaurovi Přesličkovi určitě pobaví mladší děti. Prokůpek dostane k narozeninám od dědečka brontosaura Přesličku. Přeslička má tu výhodu, že se umí podle potřeby zmenšit, stačí několikrát zívnout a je velký jako pejsek, to aby ho Prokůpek mohl mít přes noc ve svém pokoji. Ráno, když kýchne, je z něj zase pořádný obr! Přeslička je správný kamarád, který umí nejen mluvit, ale taky malovat a trochu počítat. A co se s ním dá zažít legrace, třeba na školním výletě s celou Prokůpkovou třídou 2. B!

Humoristický román o ďáblu, který vstoupil do života manželů Slaninových a krásné slečny Zuzany.

Postmoderní romance od ostravského prozaika, dramatika a publicisty líčí prázdninový příběh dvou rodin s tragickou nevyjasněnou smrtí jednoho z aktérů. 18-ti letá Alena odjíždí o prázdninách s rodiči na chalupu do Jistebníčku, kde se setkávájí se starými známými. Rodiče od Aleny sepořád hádají, protože její matce Juditě vadí, že otec nic nedělá a pořád chodí na ryby. Na rybách s otcem se také Alena seznámí s Ivanem, který dělá v Jistebníčku na rybníce vědecký výzkum. Zamilují se do sebe a prožívají první lásku. Poté se, ale dozvídáme, že Alena měla na střední škole poměr se svým učitelem dějepisu, byla těhotná a šla na potrat. Při další hádce rodičů otec spáchá na rybníce sebevraždu a utopí se. Alena s matkou odjíždí domů do Ostravy, kde spolu nemluví. Alena dává za vinu matce, že se otec zabil. Ivan navštíví v Ostravě Alenu a řekne, že toho dne kdy se její otec zabil, slyšely na rybníce nějaký křik, ale jelikož byla bouřka mysleli si, že se jim to zdá. Alena je tedy přesvědčena, že otec chtěl žít. O několik roků později se Alena provdá ze nějakého Řeka z Moravy a stěhuje se do Prahy. Také její matka Judita nezůstává pozadu a bere si svého kolegu z práce. O prázdninách se všichni setkají v Jistebníčku a vzpomínají na staré časy. Příběh se odehrává v Jistebníčku a Ostravě roku 1981.