Jovanka Šotolová Bücher

Kapitoly: Doba sobov v Európe-Paleolit: kedy a kde ?, Územie lovcov, Organizovanie bývania, Leto na brehu Seiny, Umenie vo všetkých podobách, Dvadsať tisícročí jaskynného umenia, Lascaux, jaskyňa-svätyňa, Myšlienky na záhrobie, Tváre paleolitu. Prví roľníci, prví remeselníci-Ovládnutie prírody, Život v dedine, Megality, Stavba megalitu, Remeselníci... a bojovníci, Vládcovia ohňa, Pochovávanie a viera, Neolit: revolúcia. Z prehistórie Sumeru-Život v dedinách, Zrodenie miest, Vynájdenie písma, Bohovia Mezopotámie, Prvé dynastie Sumeru, Sumerská renesancia, Kráľ-staviteľ, Obchodné cesty, Kolíska civilizácií. Ríša "Štyroch strán sveta"-Chammurapi, kráľ-zákonodarca, Palác v Mari, Mocní vládcovia z Asýrie, Aššurbanipal zoči-voči levom, Marduk, vládca Babylónu, Vedy a mágia v Babylóne, Literatúra v Mezopotámii, Tajomstvá klinového písma, Urartu. Národy starovekého východu-Súzy a Elam, Mesto bohov, Chetitská ríša, Prístavy Levanty, Feničania, Rozšírenie písma, Vynájdenie abecedy, Peržania, Židia. Jazdci a kováči-Skýti, Hochdorf, Zlatníctvo, Kelti v Itálii, Diplomacia, Prechod cez Alpy, Keltské náboženstvo, Bibracte, Vidiek v železnej dobe.

Die Helden Jean-Philippe Toussaints sind aus besonderem Holz geschnitzt, auch der namenlose Ich-Erzähler seines dritten Romans. Der nämlich fasst eines Tages den Entschluss, den Führerschein zu machen. Doch schon im Vorfeld geraten seine ebenso zögerlichen wie bestimmten Bemühungen um die Zusammenstellung der erforderlichen Unterlagen und vor allem: die Beschaffung von Passfotos ins Stocken und verlieren sich schließlich in einem Strudel von Ereignissen. »Der Fotoapparat« ist ein Streifzug durchs Einfach-Komplizierte unserer modernen Welt, eine fröhliche Irrwanderung durch die Realität und – wie alle große Literatur – auch eine Suche nach sich selbst und damit nach dem Leben.

Do provinčního hotelu vchází Bůh, jenž na sebe vzal lidskou podobu, přijal jméno Vincent Lauze. Celé dny spí, nebere telefon, občas vychází na bezcílnou procházku okolím. Recepční, starší dáma, nad ním drží ochrannou ruku. Přece se jí ale nepodaří uchránit ho před všetečnými otázkami ostatních hostů, před návštěvami policejního komisaře, duchovního i samotného ďábla, jenž jako by byl jeho dvojčetem. Bůh a la Vincent Lauze s nimi trpělivě hovoří, avšak přeje si jediné: pokojně, v dřímotě zmizet navždy. Smrt vchází do pokoje se setměním a moc se těší. Dokáže si odvést odevzdaného Vincenta Lauzeho?

Mrtví v bretonské tradici ve skutečnosti nezemřeli, pouze žijí ve světě paralelním k tomu našemu. Ten se probouzí, když my živí večer uléháme ke spánku. Mrtví se za noční tmy vracejí do svých příbytků, na pole či vyplouvají na moře. Oba světy se protnou na svátek Všech svatých a při svatojánské noci, jež nám živým nabízejí příležitost shledat se s dušemi mrtvých. Takové setkání nabízí i tato antologie, v níž i mrtví pochodují a jsou připraveni vzít vás s sebou na dávné pobřeží Armoriky. Někdy stačí jen chytit za ocas ještěrku… anebo rovnou ještěra?

Japan im 12. Jahrhundert: Der vom Kaiser begünstigte Karpfenfischer Katsuro kommt ums Leben, und es gibt nur eine Person, die ihn ersetzen kann. Miyuki, seine junge Frau, weiß um das geheime Leben der Karpfen. Also begibt sie sich auf eine abenteuerliche Reise, um die wertvolle Fracht an den kaiserlichen Hof zu bringen. Goncourt-Preisträger Didier Decoin betört mit seinem außergewöhnlichen Roman die Sinne. Das japanische Dorf Shimae wird von einem Unglück heimgesucht. Katsuro, der beste Karpfenfischer des Dorfes, ertrinkt in einem Fluss, was besonders dramatisch ist, weil nur seine Karpfen den Kaiser in Heian-kyo zufriedenstellen. Da es undenkbar ist, dass die Fischteiche des Kaisers einfach leer bleiben, wird Miyuki dazu bestimmt, die wertvollen Fische an Nagusa Watanabe, den Direktor des Ministeriums der Gärten und Teiche, zu überbringen. Mit zwei großen Weidenreusen auf den Schultern und voller Erinnerungen an ihre verlorene Liebe macht sich die junge Frau auf in die Fremde. Stets hat sie die zahlreichen Gefahren im Blick, und doch werden nicht alle Karpfen, mit denen sie ihre Reise angetreten hat, am Ende in der Kaiserstadt ankommen. Didier Decoin ruft eine Welt der Farben und Gerüche, der Bilder und Träume auf, die diesen exotischen Liebesroman zu einem Fest der Phantasie werden lässt. Miyukis Reise im mittelalterlichen Japan ist ein Roman, der noch lange nachwirkt. »Decoins Geschichte über Parfüm und Schlamm, Kurtisanen und Bauern, Sinnlichkeit und Gewalt wird Sie verzaubern.« Le Figaro Littéraire

Román U piána vypráví o Maxi Delmarcovi, jenž je celou svou bytostí oddán hudbě, a to dokonce i poté, co se z bytosti stává jen přízrak, k čemuž dojde dvaadvacet dní (a osmdesát šest stran) od chvíle, kdy ho čtenář poznal - je totiž zavražděn. Dále pak postava v románu vystupuje v této záhrobní podobě. Max trpí nezměrnou trémou, již zvládá jedině pomocí alkoholu. Jakmile ale sedí u klavíru a začne hrát, napětí mizí. Na rozdíl od předchozích románů, například Jdu nebo Velké blondýny (Les Grandes blondes, 1995), se vypravěč tentokrát zaměřuje na jedinou postavu, jediný osud, tedy na zmíněného Maxe.

Dokud se tančí, ještě není tak zle – tragikomický román, který se stal literární senzací nejen ve Francii.“ „Nikdy jsem nepochopil proč, ale otec matce nikdy neříkal jedním jménem déle než dva dny po sobě. I když se jí některá jména omrzela dříve a jiná později, tenhle zvyk měla ráda.“ Příběh poněkud extravagantní rodiny vypráví chlapec, který objevil otcův deník, v němž zaznamenal, jak se bláznivě zamiloval do jeho matky. Do ženy milující tanec a zábavu, ale se sklony k šílenství. Humorný i dojemný příběh uchvátil nejprve Francii a nyní dobývá svět. „Otec mi vyprávěl, že než jsem se narodil, lovil mouchy, a lovil je harpunou.“ Tak začíná neuvěřitelné vyprávění o krajně neobvyklé rodině a jejím mazlíčkovi Mademoiselle Superfétatoire, což je exotický druh ptáka z čeledi jeřábovitých. V nepořádné domácnosti se často pořádají večírky, při nichž se pijí litry vína a flambují humři, zatímco rodiče hlavního protagonisty tančí na melancholickou píseň Niny Simoneové, nazvanou Mr. Bojangles. Ta prostupuje celým románem, jenž jinak líčí velký a tragický milostný příběh. Pětatřicetiletý Olivier Bourdeaut napsal svou knihu během sedmi týdnů poté, co v životě „ve všem ostatním selhal“, jak sám prohlásil. Z debutového románu dyslektického spisovatele se ve Francii stala taková senzace, že se jeho čtenáři nahlas smějí a pláčou v pařížském metru.

Mit 60 Hemden, 20 Paar Schuhen und 75 Krawatten reist Maurice Ravel 1928 auf dem Transatlantikdampfer France nach New York. Vier Monate bespielt er die berühmtesten Konzerthallen Amerikas, feiert mit Gershwin Geburtstag, besucht Chaplin in Hollywood und kehrt nach Frankreich zurück. In Luxuszügen setzt er seine Reisen fort, raucht viel, schläft schlecht, komponiert en passant den »Boléro« und für Paul Wittgenstein das Konzert »Für die linke Hand«. Mondän sind die Empfänge, die man ihm bereitet, doch bleibt der kauzige Dandy immer für sich, bis ihm die Welt aus den Fugen gerät.

Catherine, die kleine Tänzerin ist die Geschichte eines kleinen Mädchens und ihres Papas, die in Paris leben, während die Mama, eine Primaballerina, weit weg ist. Das Leben in Paris ist nicht immer leicht: Catherine muss sich den harten Regeln der Schule und der Ballettlehrerin beugen und ihr Vater den rauhen Gesetzen der Geschäftswelt. Darum tauschen beide öfter ihre Brillen aus und entdecken die Welt ganz neu "

Liebe ist unmöglich – Das Alter unausweichlichDaniel24 und Daniel25, emotionslose Neomenschen späterer Klongenerationen, blicken auf ihren genetischen Prototypen und damit auf unsere Gesellschaft zurück: Eine Gesellschaft, die alle Tabus gebrochen hat und unter vernichtender Angst vor dem Altwerden leidet. Doch auch der Neomensch findet in seiner individuellen Unabhängigkeit kein Glück. Marie23 und Daniel25 begeben sich schließlich auf die Suche nach der Möglichkeit einer Insel …„Michel Houellebecq erzählt in seinem neuen Roman ‚Die Möglichkeit einer Insel’ virtuos von Sex, Science-Fiction und Sektenwahn – und liefert damit den Knüller des Buchherbstes.“ (Der Spiegel)