První kniha V. dílu o českých nádražích zahrnuje popis architektury a stavebního vývoje výpravních budov dalších železničních společností, které budovaly své tratě na území dnešní České republiky. Text je doplněn řadou historických i současných fotografií a unikátní výkresovou dokumentací. Kniha je věnována výpravním budovám Rakousko-uherské společnosti státní dráhy, která byla známa pod zkratkou StEG. Popsány jsou výpravní budovy tzv. doplňovací sítě a řady místních drah, které tato společnost postavila. Dále následují kapitoly o výpravních budovách Dráhy císařovny Alžběty, Zábřežsko-sobotínské dráhy, Duchcovsko-podmokelské dráhy a železnice Plzeň – Březno (Chomutov).
Jedinečná publikace kolektivu autorů přibližuje historii i současnost železničního průmyslu v Česku. Současným úspěšným rozvojem železniční dopravy stojí téměř dvouset letá tradice českého železničního průmyslu. Éra železničního strojírenství se začala psát již na počátku 19. století a to v podobě dodávek pro koněspřežku. Fenoménem je určitě stavba parních lokomotiv a 19. století - století páry. Křižíkova lokomotiva z roku 1906 však předurčila směr nový, směr elektrifikovaný. Někdejší Ringhofferova vagonka v Praze, Vagonka v Kopřivnici, První Českomoravská strojírna v Praze – pozdější ČKD, Škodovy závody v Plzni společně s dlouhou řadou dalších výrobců byly vždy špičkou ve svých oborech. O kvalitě jejich výrobků svědčí i rozsáhlý export čítající všechny světadíly, s jedinou výjimkou – a tou je Austrálie. Zejména Ringhofferovy salónní, lůžkové a jídelní vozy a parní lokomotivy z ČKD a Plzeňské Škodovky jsou světově uznávanými pojmy. V době mezi světovými válkami patřilo Československo mezi deset nejvýznamnějších strojírenských zemí světa. Prudký rozvoj po druhé světové válce byl ovlivněn jak mezinárodní, tak vnitrostátní situací. Strojírenství se stalo nosným odvětvím ke zprůmyslnění méně rozvinutých oblastí. Na tuto mnohaletou tradici úspěšně navazují současní představitelé českého železničního průmyslu, kteří nespoléhají jen na tradici, ale významně investují do vývoje nových produktů, nákupu nových technologií a obnovy výrobních areálů. Tato technologická inovace v železniční dopravě je nutnou podmínkou k zajištění konkurenceschopnosti tohoto dynamicky se rozvíjejícího průmyslového odvětví.
Druhá kniha IV. dílu o českých nádražích zahrnuje řadu historických i současných fotografií, doplněných výkresovou dokumentací.
Kniha je věnována především výpravním budovám Rakouské severozápadní dráhy, tedy výpravním budovám ležícím na tratích Šatov – Mladá Boleslav, Velký Osek – Poříčí u Trutnova, Havlíčkův Brod – Pardubice, Nymburk – Praha, Lysá nad Labem – Děčín, Chlumec nad Cidlinou – Lichkov a Letohrad – Ústí nad Orlicí. Seznámíme se zde například s reprezentativními výpravními budovami této společnosti v Praze Těšnově nebo v Děčíně východ. Druhou společností, jejichž výpravní budovy kniha představuje je ostravsko-frýdlantská dráha.
Nový svazek edice Česká nádraží je zaměřen na Dráhu císaře Františka Josefa ( Praha - České Velenice, (Vídeň) - České Velenice - Cheb a České Budějovice - Veselí nad Lužnicí, Pražskou spojovací dráhu) a na slezskou část Košicko-bohumínské dráhy.
Autor i nakladatel nezměnili grafickou úpravu ani styl řazení knihy, ale obrazovou část rozšířili o zajímavé výkresy a fotografie detailů interiérů i vnějších částí vybraných staveb. Na předsádkách je umístěna Hölzelova mapa železnic v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.Bohatý obrazový materiál doplňuje jmenný rejstříky, prameny a literatura, použité zkratky a rejstřík stanic.