Ivan Muchka Reihenfolge der Bücher

Výpravná monografie o aristokratických sídlech v českých zemích – velkolepé rezidence předních aristokratických rodů i menší a nenáročné zámky vystavěné nebo přestavěné v letech 1780–1914. První část knihy zahrnuje sídla, jejichž podobu ovlivnil klasicismus. Setkáme se u nich s ohlasem francouzských stylů či anglického klasicismu, ale i s odezvou architektury Berlína či Drážďan a samozřejmě s výraznými vazbami na vídeňskou metropoli a její kulturu. K nejosobitějším počinům se v tomto období řadí chotkovský zámek Kačina a velkolepá stavební činnost Liechtensteinů ve valticko-lednické doméně, jež svým významem přesáhly hranice českých zemí.

Renesanční letohrádek Hvězda je symbolem Prahy a jeho neobvyklá podoba spolu s umělecky kvalitní štukovou výzdobou se vymyká českým i evropským loveckým zámkům. Kolektiv badatelů pod vedením Ivana P. Muchky jej zasazuje do kontextu habsburské a evropské architektury. Idea stavby určené k sezónnímu odpočinku mezi zelení zůstává v raném novověku v podstatě nezměněna, avšak konkretizuje se v různých architektonických realizacích. Mezi specifika pražského letohrádku patří šesticípý půdorys, překvapivá monumentalita, zdánlivě bezúčelný pevnostní charakter, technicky náročná střecha a mnohovrstevnatá ikonografie bílých štukových reliéfů v interiéru, evokující antický Řím. Obora s širokými alejemi, křížícími se do obrazce hvězdy, je rovněž významným prvkem utvářejícím charakter Hvězdy. Klíčovou roli při jejím budování hrál pražský místodržící Ferdinand II. Tyrolský, jehož humanistická osobnost a otevřený životní styl ovlivnily kulturní prostředí. Letohrádek měl umělecky působit, uchvacovat divákovu mysl a sloužit ke sportovním aktivitám. Bohatství motivů a myšlenek, které byly pro umělce Hvězdy určující, je zpřístupněno výpravnou obrazovou dokumentací, jejíž nové snímky štukové výzdoby pořídil fotograf Vlado Bohdan.

Kniha svým rozsahem i čtenářským určením navazuje na ediční řadu Velkých dějin zemí Koruny české, snaží se však v jednom svazku podat celkový vývoj architektury od raně středověkých počátků po současnost. Postihuje tak hlavní proudy vývoje architektury na domácím teritoriu, slohová období románské, gotické, renesanční, barokní a klasicistní architektury, období historismů i proměny moderní architektury, a připomíná nejvýznamnější realizace a tvůrce, kteří zde působili. Vedle architektury jsou zmíněny i důležité urbanistické koncepce a milníky v rozvoji sídel. Kniha kromě černobílých a několika barevných fotografií zahrnuje i dobová vyobrazení a kresby půdorysů, těžiště však spočíá v textové části. ISBN 978-80-7432-000-2

Průvodce po české renesanční architektuře vydaný u příležitosti konání výstavy Deset století architektury (Pražský hrad, 5. 4. - 31. 10. 2001). Publikace představuje architekturu 16. a počátku 17. století. Seznamuje s vývojem renesančního slohu v širokém evropském teritoriu a v českých zemích. Sleduje vývoj architektonických typů, vzorů, motivů (hrady, zámky, tvrze, vily, letohrádky, zahradní stavby a zahrady, města, městské domy, veřejné a církevní stavby) i symboliku a výzdobu významných památek renesančního umění (arkády, štíty, portály, sgrafita, zdivo, krby, klenby, okna, věže). Kniha obsahuje vedle úvodní studie chronologický přehled 101 objektů renesanční architektury u nás - každý objekt je lokalizován a datován, doplněn informací o architektovi a stavebníkovi, stručným komentářem, černobílou fotografií a půdorysem. Nechybí místní a jmenný rejstřík ani výběrový soupis literatury.... celý text

Osvícenský absolutismus se odvrátil od hýřivého bohatství barokové kultury a zjevně lépe mu odpovídal střízlivý klasicismus. V českých zemích zůstala na poli architektury vyhrazena vůdčí role šlechtě, oproti předchozím obdobím narůstal na objemu stavební podíl státu. V nejlepších architektonických dílech z konce 18. a první poloviny 19. století se setkáváme s ohlasem francouzské kultury, ať už je to sloh Ludvíka XVI., tzv. „revoluční“ klasicismus či napoleonský empír. Zaznívá zde ale i palladianizující nota, zprostředkovaná návazností na anglický klasicismus, nepřekvapí odezva architektury Berlína, Drážďan či Mnichova (připomeňme alespoň chotkovskou Kačinu či velkolepou stavební činnost liechtensteinskou ve valticko-lednické doméně). Takto pojatá syntetická studie o architektuře klasicismu v českých zemích u nás prozatím nevyšla a nakladatelství jí zahajuje volnou řadu o architektonické tvorbě různých uměleckých slohů. Reprezentativní provedení s téměř dvěma sty vyobrazeními představuje v uceleném pohledu nejen nejvýznamnější stavby, ale i jejich stavebníky a stavitele.