Zdeněk Digrin Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Jediná hra, kterou napsal osobitý a neohrožený renesanční intelektuál, který skončil pro své názory na hranici. S neodolatelným smyslem pro humor a pozoruhodnou společenskou kritičností vypráví několik souběžných příběhů pitoreskních postav tehdejší Neapole. Hra nese název podle postavy jejíž příběh je dominantní, Bonifacia označeného jako „svíčkař“. Nejde o výrobce svíček, ale o ženatého homosexuála, který se zamiluje do kurtizány. Čtenář v textu najde mnohé z toho, co bezpochyby pobouřilo vatikánské soudce, jejichž milost Giordano Bruno nemohl očekávat. V překladu Zdeňka Digrina vychází jako 185. svazek edice D.

Gozzi, velký a úspěšný soupeř dramatika Goldoniho, zvolil ve svých hrách žánr pohádky, která umožnila využívat „kouzel“ barokního jeviště. Mezi jeho mistrovská díla patří tragikomická pohádka Král jelenem, jež vypráví o důvěřivém a naivním králi, kterého pomocí intrik připraví o moc a málem i o krásnou manželku zlotřilý ministr. Vtipné i kruté podobenství nastavuje kritické zrcadlo nízkým lidským vlastnostem, které konfrontuje se silou upřímné lásky. Vychází v překladu Z. Digrina a J. Bílkové jako 122. svazek edice D.

Le Operette morali è una raccolta di ventiquattro componimenti in prosa, tra dialoghi e novelle dallo stile medio e ironico, scritti tra il 1824 e il 1832 da Giacomo Leopardi. Pubblicate definitivamente a Napoli nel 1835, sono l'approdo letterario di quasi tutto lo Zibaldone. I temi affrontati includono il rapporto dell'uomo con la storia, con i suoi simili e con la Natura, che Leopardi esplora attraverso una personale visione filosofica. Si confrontano i valori del passato con la situazione attuale, evidenziando la potenza delle illusioni, la gloria e la noia. Queste tematiche riflettono un cambiamento radicale nel pensiero dello scrittore: la ragione diventa l'unico strumento per sfuggire alla disperazione. A differenza dei Canti, le Operette sono state concepite interamente nel 1824. Le varie edizioni mostrano integrazioni e aggiustamenti del messaggio finale. Spesso confuse con un progetto parallelo del padre Monaldo, Giacomo si trovava in imbarazzo per il riconoscimento errato. Argomenti come quelli del Dialogo della Moda e della Morte e del Dialogo di Tristano e di un amico saranno ripresi da Carlo Michelstaedter ne La persuasione e la rettorica, come un corollario della filosofia leopardiana.

Italská renesance dala evropskému divadlu mnoho podnětů. Inspiruje dodnes. Rozsáhlá publikace Zdeňka Digrina o jedné nejinspirativnějších epoch divadla. První původní publikace u nás věnovaná vzniku a vývoji divadla italské renesance, především dramatickým a divadelním projevům cinquecenta, s přesahem do 17. století.

Humoristický román zachycující následky roztržitosti námořního kapitána, který zamění záchranné pásy za pásy cudnosti. V okamžiku ztroskotání lodi si je všichni připnou, ale ve zmatku ztratí klíče. Řada humorných situací pak zachycuje další události až do jejich překvapivého nálezu.

Autor sleduje hereckou dráhu národního umělce B. Záhorského, který po studiu na pražské konzervatoři vystupoval nejdříve na malých avantgardních scénách a po dvouletém působení v Brně se stává členem souboru Osvobozeného divadla. Dovádí pak herecký vývoj Záhorského až do vrcholnéhoobdobí v Národním divadle a analýzou jeho rolí, v nichž předvádí dokonale mistrovské studie drobných všedních lidí, postihuje i některé obecnější rysy současného herectví. 1. vydání.

Výběr z dramatické tvorby italského prozaika a dramatika, jehož mnohé hry vznikaly na základě jeho prozaických prací. Svazek obsahuje tyto hry z let 1916-1922: Sicilská komedie (podle povídky "Moucha" a podle románu "NebožtíkMatyáš Pascal"). Diplom (aktovka podle stejnojmenné povídky), V rukavičkách (podle stejnojmenné povídky), Šest postav hledá autora (podtitul "Hra, kterou nutno udělat"), Jindřich IV. (původní hra bez předlohy v próze), Nahé odívati (podle aktovky "Lékařova povinnost").