A Seina teče

V pátrání po původcích tří vražd – nebo snad sebevražd? – komisaři Adamsbergovi kromě jeho zvláštní intuice pomáhá i náhoda. Tu jako u Vargase obvykle ztělesňují pitoreskní figurky podivínů: dvakrát nabídne klíč k řešení případu bezdomovec, jednou distingovaný opilec (podle Adamsberga nejspíš buď gigolo, nebo profesor francouzštiny). Prostřední ze tří příběhů jistě potěší všechny, kdo nemají rádi vánoční svátky, a zejména Štedrý večer, tu „surovou noc“: „Není divu, že jsou lidé podráždění. Napětí z toho dlouhého zpětného účtování, na jehož konci má vytrysknout bezstarostnost, jim drásá nervy. Už pět týdnů kouká z každé zdi starý chlap s bílým plnovousem a v červeném obleku, s žoviální tváří plnou příslibů. Ten chlap je nezmar. Přitom vypadá, jako když celý život nasával. Ale nic naplat, je nezničitelný.“ A Adamsberg už ví, že v tu noc dochází k největšímu počtu vražd i sebevražd za rok....