Mehr zum Buch
Nejsem ovšem tak pošetilý, abych kladl na stejnou úroveň zkušenost získanou vlivem mezkalinu či jiné drogy, připravené nebo v budoucnu připravitelné, s poznáním konečného a nejvyššího smyslu lidského života: Osvícení, Blažené vize. Pouze se domnívám, že mezkalinový zážitek je přesně to, co katoličtí kněží označují jako „milost zdarma danou“, tedy milost nikoliv nezbytnou ke spáse, ale potenciálně nápomocnou, hodnou vděčného přijetí, je-li právě k mání. Umožňuje nám vystoupit z vyjetých kolejí běžného vnímání a uzřít na několik bezčasových hodin vnější i vnitřní svět, nikoliv, jak se jeví zvířeti, posedlému touhou po přežití, nebo člověku posedlému pojmy a slovy, ale jak se jeví přímo a nepodmíněně Veškeré mysli. Brány vnímání a Nebe a Peklo, dvě základní eseje Aldouse Huxleyho (1894–1963), které ač napsány v polovině 50. let 20. století, stojí u zrodu let 60. s jejich experimentálním hledáním nového, porušováním tabuizovaného a nerespektováním zakázaného. Staly se základními díly pro vědecký výzkum účinků halucinogenních drog (Timothy Leary, Richard Alpert, Stanislav Grof a mnoho dalších) a kultovním čtivem pro celou psychedelickou generaci – generaci hippies. První je záznamem účinků mezkalinu, který Huxley poprvé požil v roce 1953. Očistil své „brány vnímání“, překročil dualismus subjektu a objektu a zažil mystický stav mysli. V druhé eseji se zabývá podílem půstu, sebetrýznění a dlouhodobé odloučenosti na získání stejné zkušenosti. U nejrůznějších cest, po kterých se mystici, vizionáři a asketové všech věků přepravovali do Jiných světů, nachází společný výchozí bod, jímž je změna „vnitřního chemického prostředí“. Je zřejmé, že asketismus má dvojí motivaci. Jestliže muži a ženy trýzní svá těla, pak nikoli pouze proto, že doufají, že tímto způsobem odčiní své minulé hříchy a vyhnou se budoucímu potrestání. Empiricky a ze zpráv jiných asketů vědí, že tam, kam touží dospět, je přepraví půst a uzavřené prostředí. Jejich na sebe sama uvalený trest může být branou do ráje. (Ale může být... i branou do pekel.)
Buchkauf
Brány vnímání a Nebe a Peklo, Aldous Huxley
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2026
- Einband
- (Hardcover),
- Buchzustand
- Gebraucht - Gut
- Preis
- 9,49 €inkl. MwSt.
Keiner hat bisher bewertet.
- Titel
- Brány vnímání a Nebe a Peklo
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Aldous Huxley
- Verlag
- Maťa
- Erscheinungsdatum
- 2026
- Einband
- Hardcover
- ISBN10
- 8072873229
- ISBN13
- 9788072873227
- Reihe
- Schlagwörter
- Beschreibung
- Nejsem ovšem tak pošetilý, abych kladl na stejnou úroveň zkušenost získanou vlivem mezkalinu či jiné drogy, připravené nebo v budoucnu připravitelné, s poznáním konečného a nejvyššího smyslu lidského života: Osvícení, Blažené vize. Pouze se domnívám, že mezkalinový zážitek je přesně to, co katoličtí kněží označují jako „milost zdarma danou“, tedy milost nikoliv nezbytnou ke spáse, ale potenciálně nápomocnou, hodnou vděčného přijetí, je-li právě k mání. Umožňuje nám vystoupit z vyjetých kolejí běžného vnímání a uzřít na několik bezčasových hodin vnější i vnitřní svět, nikoliv, jak se jeví zvířeti, posedlému touhou po přežití, nebo člověku posedlému pojmy a slovy, ale jak se jeví přímo a nepodmíněně Veškeré mysli. Brány vnímání a Nebe a Peklo, dvě základní eseje Aldouse Huxleyho (1894–1963), které ač napsány v polovině 50. let 20. století, stojí u zrodu let 60. s jejich experimentálním hledáním nového, porušováním tabuizovaného a nerespektováním zakázaného. Staly se základními díly pro vědecký výzkum účinků halucinogenních drog (Timothy Leary, Richard Alpert, Stanislav Grof a mnoho dalších) a kultovním čtivem pro celou psychedelickou generaci – generaci hippies. První je záznamem účinků mezkalinu, který Huxley poprvé požil v roce 1953. Očistil své „brány vnímání“, překročil dualismus subjektu a objektu a zažil mystický stav mysli. V druhé eseji se zabývá podílem půstu, sebetrýznění a dlouhodobé odloučenosti na získání stejné zkušenosti. U nejrůznějších cest, po kterých se mystici, vizionáři a asketové všech věků přepravovali do Jiných světů, nachází společný výchozí bod, jímž je změna „vnitřního chemického prostředí“. Je zřejmé, že asketismus má dvojí motivaci. Jestliže muži a ženy trýzní svá těla, pak nikoli pouze proto, že doufají, že tímto způsobem odčiní své minulé hříchy a vyhnou se budoucímu potrestání. Empiricky a ze zpráv jiných asketů vědí, že tam, kam touží dospět, je přepraví půst a uzavřené prostředí. Jejich na sebe sama uvalený trest může být branou do ráje. (Ale může být... i branou do pekel.)