Parameter
- 304 Seiten
- 11 Lesestunden
Mehr zum Buch
Když v roce 1951 vyšel Camusův rozsáhlý filozofický esej Člověk revoltující (L'Homme révolté), znamenalo to definitivní rozkol autora s J.-P. Sartrem a jeho žáky a epigony z řad francouzských levicových intelektuálů. Nejvíc je patrně popudil Camusův pokus očistit revoltu od krvavého stínu, který ji v dějinách vždy doprovázel, pomocí kompromisu a nalezení střední cesty mezi extrémy. Camus si klade otázky, které ani dnes neztratily nic ze své aktuálnosti, přestože jím navrhovaná řešení (příklon k antickému principu míry a k středomořské tradici, která by vyvážila německý a ruský model civilizace) mají svá úskalí: Jak se bouřit, revoltovat, revolučně měnit svět, popírat cizí moc a autoritu, a nestát se přitom vrahem? Je možná nějaká čistá, rytířská forma revolty, která by se fatálně neposkvrnila revoluční krutostí a cynismem?
Buchkauf
Člověk revoltující, Albert Camus, Kateřina Lukešová
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 1995
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Paperback)
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Člověk revoltující
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Albert Camus, Kateřina Lukešová
- Verlag
- Český spisovatel
- Erscheinungsdatum
- 1995
- Einband
- Paperback
- Seitenzahl
- 304
- ISBN10
- 8020205845
- ISBN13
- 9788020205841
- Reihe
- Schlagwörter
- Sachbücher, Sozialwissenschaften, Wahre Geschichten, Politikwissenschaft, Philosophisches Thema, Politik, Frankreich, Meinungsjournalismus, Geschenke für Opa, Französische Literatur, Existenzialismus
- Erstveröffentlichung
- 1951
- Originaltitel
- ĽHomme révolté
- Bewertung
- 4,15 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Když v roce 1951 vyšel Camusův rozsáhlý filozofický esej Člověk revoltující (L'Homme révolté), znamenalo to definitivní rozkol autora s J.-P. Sartrem a jeho žáky a epigony z řad francouzských levicových intelektuálů. Nejvíc je patrně popudil Camusův pokus očistit revoltu od krvavého stínu, který ji v dějinách vždy doprovázel, pomocí kompromisu a nalezení střední cesty mezi extrémy. Camus si klade otázky, které ani dnes neztratily nic ze své aktuálnosti, přestože jím navrhovaná řešení (příklon k antickému principu míry a k středomořské tradici, která by vyvážila německý a ruský model civilizace) mají svá úskalí: Jak se bouřit, revoltovat, revolučně měnit svět, popírat cizí moc a autoritu, a nestát se přitom vrahem? Je možná nějaká čistá, rytířská forma revolty, která by se fatálně neposkvrnila revoluční krutostí a cynismem?